Neexistuje dítě, které nepatří do rodiny

spirit2018

Tři ženy

Jsme tři ženy, mámy a pěstounky: dvě Marcely a jedna Petra. Seznámily jsme se díky naší práci – všechny tři jsme se v roce 2013 staly pěstounkami na přechodnou dobu – těmi, které dostávají do krizové péče děti, jež se právě ocitly bez rodiny nebo z ní byly ze závažných důvodů odebrány, a starají se o ně do doby, než se vyřeší, co s nimi dál. Tenkrát to byla úplně nová věc a Marcela T. o přechodném pěstounství začala psát blog. Po pár letech se dvě z nás dostaly do situace, kdy se v celé republice nenašla rodina pro děti, které byly v naší péči, a měly jsme je předat do ústavů.

Nebylo co řešit, skončily jsme s přechodným pěstounstvím a děti jsme si nechaly v péči dlouhodobé.

Jiné děti

Odložené nebo odebrané děti si s sebou nesou obrovskou zátěž, náklad zahrnující opuštění, ublížení, bolesti, často hladu, zanedbání, týrání… Pokud se k tomu přidá i jinakost ve formě hendikepu, postižení, nebo třeba barvy kůže, nelze takové děťátko prakticky umístit do rodiny. Zní to strašně a také to hrozné je – momentálně je u nás asi osm tisíc dětí v ústavní péči.

Nefunkční systém

Přestože existuje řada organizací na podporu pěstounství, byla vydána spousta metodik a všichni souhlasí s tím, že děti potřebují mámu a tátu, v našem státě stále ještě umisťujeme
i úplně malá miminka do ústavů. Poslankyně, členka sociálního výboru, klidně řekne, že existují děti, které do rodiny nejsou vhodné. A že tu takové děti vždycky budou. A ani na vteřinu
o tom nezapochybuje.

Změňme nezměnitelné

Čím dál viditelnější postoje zastánců ústavní péče a také čím dál větší počet dětí, pro které se nenašla rodina, byly hlavními impulsy pro založení našeho spolku, a především pro směr, kterým jsme se jako spolek začaly ubírat: vyprávění příběhů pěstounských rodin. O pěstounství panuje ve společnosti řada mýtů a nepravd, a proto jsme s pomocí přátel a kolegů připravily kalendář s příběhy pěstounských rodin, které přijaly „jiné“ dítě.

Kalendář My a naše "jiné" děti

Netajíme se tím, že v čtenářích našich příběhů chceme probudit otázky, rozvířit emoce, možná je i rozplakat. Chceme, aby se
o příběhy ohrožených dětí a náhradní rodinné péče začala společnost zajímat a diskutovat o nich, přejeme si, aby téma dětí žijících mimo své biologické rodiny přestalo být tabu. Kalendář jsme připravovaly ve volných chvilkách, a hlavně po nocích, když děti spaly. Příběhů jsme nasbíraly na několik let dopředu; do kalendáře jsme vybraly ty nejemotivnější a takové, kde jsou pěstouni přes řadu překážek a problémů štastni, že se rozhodli právě tak, jak se rozhodli.

Co dál?

Po dvou a půl letech fungování stojíme před otázkou, jak dál. Daří se nám měnit pohled společnosti na pěstounskou péči, daří se nám jednat s politiky, uspořádaly jsme několik setkání pro pěstounské rodiny včetně pikniku a koncertu p. Jaroslava Svěceného, denně odepisujeme na dotazy zájemců
o pěstounství nebo se snažíme najít odpovědi na problémy kolegů… To vše bez dotací, bez grantů a zcela zadarmo. Práce pro SPIRIT2018 začíná být prací na plný úvazek, a budeme se tedy muset rozhodnout, jak dál.

Kupte si kalendář (kalendář potřebujete)

Koupí kalendáře My a naše „jiné“ děti podpoříte naše další aktivity. Kalendář je krásný, veliký, je v něm dostatek místa na poznámky, a když si jednou za měsíc přečtete příběh lidí, kteří se rozhodli vystoupit ze své komfortní zóny a přijmout „jiné“ dítě do svého domova i srdce, bude vám dobře na duši. Kupte si proto letos právě náš kalendář.

Napsat komentář