•INDIJANKA•: “Chci i nadále tvořit s lehkostí a humorem”

Indijanka

Značka •INDIJANKA• vznikla díky osobní zkušenosti a touze předávat ji dál, touze pomáhat. Za značkou se skrývá Janka – indiánka, duše z hor, která se narodila s touhou dělat svět lepší, hezčí a úsměvavější, a to formou mocných, moudrých a humorných textů nebo NEOBYČEJŮ z pryskyřice s kouskem přírody nebo dotekem Vesmíru.

V rozhovur s INDIJANKOU Jančou se mimo jiné dozvíte:

  • jak vznikl nápad tvorby magnetek a proč už je dneska nevyrábí
  • co přesně se za značkou skrývá
  • co jsou to alkoholové barvy a jak je využívá u svých produktů

Co tě přivedlo k tvoření?

Po dlouholetém žití v naší matičce Praze jsem zjistila, že mi to celé přestává dávat smysl. Tak jsem se rozhodla přestat budovat kariéru, dala jsem výpověď a odstěhovala se na samotu ke koním.

Díky posvátné přírodě a uvolnění tlaků z okolí jsem si začala více naslouchat a tím se u mě začala projevovat velká míra kreativity, taková intenzivní potřeba tvořit. 

A tak vznikla tvoje značka?

V zásadě ano. Ve svém novém příbytku jsem navázala na svůj zvyk polepit si celý byt papírky s moudrými texty, které mi připomínají, na co se mám v životě soustředit.

Při jedné návštěvě brněnské kavárny jsem zahlédla magnetky, ze kterých si člověk pomohl poskládat motivující slova např. Jsem okouzlující a milovaná.

Ta forma mě totálně nadchla. Dojela jsem domů, nakoupila si potřebný materiál, a tak vznikly mé první motivující magnetky. V podstatě jsem texty, které jsem měla po celém bytě, přenesla na magnetky.

Indijanka

A jak to pokračovalo dál?

Zkušenost, že mi dané texty pomáhají, mě přesvědčila o tom, že když pomáhají mně, tak přeci musí pomáhat i ostatním. Proto mi v hlavě vznikl nápad tvořit magnetky pro ostatní, a to byl vlastně začátek mé značky •INDIJANKA•

Začala jsem magnetky vyrábět ve velkém. Vše to byla ruční práce, někdy i dost bolestivá, když musíte vystříhávat desítky magnetek, ale říkala jsem si, že to k tomu patří. Člověk musí nějak začít.

Také jsem začala jezdit po marketech a nabízet magnetky k prodeji do desénových obchodů. Ze začátku to bylo hodně těžké. Byla jsem na to sama a neměla jsem skoro žádný příjem. Magnetky jsem prodávala, z dnešního pohledu, za docela směšné ceny, na to, že to byla ruční práce. Samozřejmě jsem se bála to prodávat dráž, protože jsem si myslela, že si to za takovou cenu nikdo nekoupí. I díky tomu se mé investice moc nevracely.

Teď ve své nabídce magnetky nemáš. Přestala jsi je vyrábět?

Ano, přestala. Zjistila jsem, že tímto způsobem mě tvoření neuživí, což bylo mým cílem. Magnetky bych musela prodávat za mnohem vyšší ceny a jsem přesvědčená, že to by už nikdo nekoupil. U magnetek je nelehké přesvědčit lidí o vyšší ceně za ruční práci, která se za tím skrývá, když jinde koupí normální magnetku za pár korun. Začala jsem si uvědomovat hodnotu své práce, takže tohle bylo logické vyústění. 

Současně jsem si uvědomovala sílu slov, které jsem používala na magnetkách, takže jsem začala vymýšlet jinou formu, na které bych texty mohla použít.

Co jsi vymyslela?

Chtěla jsem něco, co by se dalo využít i prakticky a člověk by to měl neustále na očích. A tak vznikly magnetické záložky, které se dají použít, jak do diáře, tak do knihy, a hlavně, jsou to záložky, které nikdy nevypadnou, takže jen tak neztratíte. Začala jsem dělat záložky, jak s inspirujícími texty (záložka s bonusem), tak s barevnými vzory, pro zkrášlení knihy nebo diáře. 

Mezitím jsem ještě začala lehce experimentovat s plakáty s inspirujícími texty, ale to nějak utichlo. Možná to čeká na svůj pravý čas.

Potom následovala ruční výroba božích broží (boží brož s vlastním názorem), kterými si člověk může ozdobit sebe nebo batoh. U broží jsem více zaplula do humorných až provokativních textů, protože svět bez humoru, je pro mě mrtvý svět jednoduše si život bez humoru neumím a ani nechci představit. A do toho jsem začala experimentovat s alkoholovými barvami, se kterými tvořím brože s barevnými abstrakcemi inspirovanými barevným Vesmírem. Takže vznikly i krásné barevné boží brože.

S alkoholovými barvami si taky ráda hraju i na dřevěných podtáckách, na kterých také tvořím vesmírné abstrakce, aby svět byl barevnější

Indijanka

Ale ty ty alkoholové barvy využíváš i v něčem dalším, že? Pochlub se.

Ohh ano. Zamilovala jsem se do pryskyřice a do jejich nekonečných možností kreativního tvoření, jak s barvami, tak se sušenými ručně sbíranými květy z Orlického podhůří. 

Při tvorbě s pryskyřicí se spojím s vesmírnou galaxií fantazie, kde barvy ani tvary nemají hranice, kde neexistuje čas, a já můžu tvořit cokoliv, co mě jen napadne.

Úplně se v těchto momentech vytrácím z tohoto světa a tančím a zářím jinde, daleko ode všeho. Lehké splynutí s mým vnitřním světem, ve kterém je vše v naprostém pořádku (což v „naší realitě“ někdy necítím).

Na začátku jsem tvořila šperky, podtácky, záložky a přívěšky, v podobě třpytivého barevného Vesmíru nebo •NEOBYČEJE• s kouskem přírody na dosah ruky. Pro mě nesmírná-vesmírná dokonalost.

A nakonec mě to přitáhlo k lapačům snů, kde můžu konečně využít ty stovky peříček (labutích, havraních, holubích), které jsem za svůj život nasbírala. Takže to do sebe krásně zapadlo. A do toho začínám tvořit s netoxickou pryskyřicí, aby mi to celé dávalo větší smysl.

Co tě nejvíc posunulo na tvé cestě?

Moje nezlomná vůle, touha splnit si sen, být svobodná a nezávislá a mít možnost tvořit a přitom pomáhat ostatním. Taky moje nezdary a pády, a že jich nebylo málo. Některé mě dostaly na kolena a já to celé chtěla vzdát (jeden z nich měl za následek to, že jsem přestala tvořit na čtvrt roku). Nakonec jsem zase vstala a vymyslela další plán, který mě posunul zase o kus dál.

Taky mi dost pomohla a motivovala komunita rukodělných tvůrců, která řeší podobné věci, jako já. Hodně jsem se naučila a posunula díky kurzům od Bohdany Goliášové, zakladatelky komunity Tvůrci v praxi. Jako rukodělná tvůrkyně si prošla podobným procesem, jako ostatní, takže ví o čem to celé je. Její kurzy jsou k věci a velmi přínosné nejen pro začínající tvůrce. V podstatě ukazuje, jak se vyvarovat chyb, které většina tvůrců při podnikání dělá, a kterými si ona sama prošla.

indijanka

Podpora je hodně důležitá. Takový ten pocit, že v tom nejsi sama, že?

Ano, přesně tak. On pocit, že si na to celé sama, je dost demotivující, vím to z vlastní zkušenosti. I toto byl jeden z impulzů, kdy jsem se rozhodla začít psát blog. Taková moje osobní terapie sdílením.

Celá má značka je vlastně založená na mé životní cestě, na mém seberozvoji.

Díky mocným textům se učím kráčet po své cestě a chci dojít do stavu, kdy se budu cítit vyrovnaně, v každé situace – prostě v ZENU Na té cestě prožívám spoustu věcí, který vím, že prožívají i ostatní, proto jsem o tom začala psát, aby i ostatní věděli, že v tom nejsou sami.

Když se ještě vrátím k Bohdaně Goliášové, tak to byla právě ona, která mě motivovala k  dalšímu kroku resp. k dalšímu způsobu, jak pomáhat ostatním a ulehčit jim jejich práci. Natočila jsem kurz Tvoření z pryskyřice na portálu Kurzy pro radost. Tvoření s pryskyřicí je malá alchymie a já udělala na začátku mnoho chyb, než jsem se naučila a osvojila určitá pravidla a postupy. Díky tomu jsem toho hodně zkazila a hodně se nazlobila Proto jsem se rozhodla předat ostatním své zkušenosti a postřehy při tvoření s pryskyřicí. A do toho vedu i workshopy zaměřené na tvoření z pryskyřicí.

Máš při svých aktivitách i podporu od svého okolí?

Teď už ano, ale na začátku to tak nebylo. Brali to jako jen můj koníček a ne něco, čím bych se mohla živit. Postupem času, kdy byly vidět úspěchy, tak se to pomalu začalo měnit. Možná je přesvědčila i moje velká vůle to nevzdat, i když se občas nedaří. A teď mám i velkou podporu ve svém muži.

Co tě čeká do budoucna, jaké máš plány?

Stále tvořit s lehkostí a humorem … od ♥ pro ♥ 

Vzdělávat se, zlepšovat se, posouvat se, zdokonalovat svou tvorbu, hledat nové možnosti. 

Těším se na to, co mě čeká, i když pořádně netuším, co to bude.

Napsat komentář